Něco z historie vodorovného dopravního značení...

Už v roce 1883 předpověděl profesor Univerzity Jižní Dakota, že v budoucnu auta, s jejich na tehdejší podmínky neobvyklými rychlostmi 25 mil/h, budou jezdit po silnicích, které jsou rozděleny bílou čárou pro každý jízdní pruh. Postupem doby se první vodorovné dopravní značení objevilo ve středu komunikace okolo roku 1911 v USA.

Přes 45 000 mrtvých a 1 mil. zraněných ročně to jsou tvrdé skutečnosti a výsledky nehod na evropských silnicích. Neměli bychom zapomenout, že za touto statistikou se skrývají skuteční lidé, jejich utrpení a škody. Lze je odhadnout cca na 1,6 - 3,2 bilionů Kč.

Bezpečnost silničního provozu je povinností každého státu, každé země. Je to komplexní téma, které zahrnuje mimo jiné např. směrovost komunikací, povrchy komunikací, silniční signalizaci, ale také školení řidičů, bezpečnost vozidel atd., přičemž každé z těchto hledisek hraje důležitou roli.

Vodorovné dopravní značení se svými vodícími pruhy, směrovými šipkami, odstavnými pruhy, tvoří signály, které slouží jako informace pro řidiče a mají vedle funkce bezpečnosti dopravy také úlohu vodící, včetně zrychlení silničního provozu. Při těchto úlohách, tzn. optické vedení, uspořádání a regulace dopravy, musí být vodorovné dopravní značení velmi dobře viditelné ve dne i v noci pro všechny účastníky silničního provozu. Vodorovné dopravní značení je však i nejlevnějším bezpečnostním prvkem celé komunikace, zároveň však tvoří „kabát“, bez něhož si lze jen těžko kvalitní komunikaci představit. Značkovací materiály, zpravidla používané ve světě, jsou především barva za studena, stříkané plasty, termoplasty a dvoukomponentní plasty za studena.